Proč se vyplatí pečovat o stěrače?

Ideálním okamžikem pro kontrolu technického stavu stěračů vašeho vozu je začátek podzimní sezóny. Při jízdě ve ztížených podmínkách jsou stěrače pro řidiče nezbytné.

 

Historie stěračů sahá až do počátku dvacátého století a vděčíme za ni jedné všímavé ženě ze Spojených států. Mary Andersonová, rodačka z Alabamy, pravidelně cestovala do New Yorku. Při jízdě si všimla, jak řidiči městských trolejbusů bojují se sněhem a deštěm, který jim padá na čelní sklo.

 

V případě intenzivnějších srážek měli řidiči několik možností, z nichž žádná nezajišťovala bezpečnost ani pohodlí:

 

  • Mohli vystoupit z vozidla na silnici a pokusit se odstranit nahromaděný sníh nebo déšť ručně.
  • V tehdejších autech bylo možné otevřít čelní sklo, ale v kabině vozu se tím hromadily srážky.
  • Někteří řidiči se snažili potírat sklo např. cibulí. Na skle se tak vytvořila olejovitá vrstva, která sice pomáhala odvádět sníh, ale zároveň zhoršovala viditelnost kvůli "zamlženému" sklu pokrytému mléčně sbarveným filmem.

 

Mary si uvědomila, že podobný problém má mnoho řidičů – a tehdy ji napadlo, jak by mohly vypadat stěrače. Představovala si ručně ovládané zařízení, které se skládalo z páky uvnitř vozidla, připojené k rameni s gumovou stěrkou, která se přilepila na vnější stranu čelního skla. Vynález Mary Andersonové, ačkoli byl založen na páce a pružině, fungoval téměř stejně jako dnešní stěrače. Zpočátku se prodávaly jako doplňkové příslušenství, ale od roku 1922 se staly standardní výbavou vozů Cadillac. Stěrače jsou dnes stejně jako ABS nebo bezpečnostní pásy součástí povinné výbavy. Za svůj vynález byla Mary Andersonová uvedena do Národní síně slávy vynálezců ve Spojených státech[1].

 

Stojí za zmínku, že problém srážek trápil motoristy již od počátků automobilismu – vynález Mary Andersonové byl vyvinut v roce 1902. V té době byla reálná rychlost, kterou automobily dosahovaly, mnohem nižší než dnes – například o rok dříve bylo v Connecticutu zavedeno omezení rychlosti na silnicích na 20 kilometrů za hodinu. Při dnešních rychlostech automobilů je kvalita a stav stěračů ještě důležitější.

 

Výměna stěračů za nové a plně funkční – podívejte se na podrobnosti.

Účinné stěrače jsou základ

 

Konstrukce stěračů čelního skla je pro konstruktéry věčnou výzvou. Stěrače musí mít co nejtenčí okraje, aby přesně přilnuly k celému povrchu čelního skla a odstraňovaly z něj všechny nečistoty. Na druhou stranu by měl být materiál stěrek silný a pevný, aby se při provozu tlakem vzduchu a neustálým třením neroztrhl.

 

Z probíhajícího vědeckého výzkumu vyplývá, že k největšímu namáhání dochází na spodním a středním okraji stěrek[2]. Poškození stěračů v těchto oblastech je nejproblematičtější, protože tyto hrany jsou zodpovědné za čištění spodních částí čelního skla a řidiči přes ně nejčastěji pozorují silnici před sebou.

 

Stav stěračů by se měl kontrolovat nejméně dvakrát ročně:

 

  • na začátku podzimního období, kdy se zvyšuje množství srážek,
  • po skončení zimní sezóny, kdy stěrače často přimrzají ke sklu.

 

První známky nefunkčního stěrače lze rozpoznat velmi snadno. Veškeré příznaky jsou okamžitě viditelné na čelním skle. Voda, která zůstává na skle po přejetí stěrače, škrábance na čelním skle nebo šmouhy jsou okamžitě viditelné.

 

Nejdříve je třeba vizuálně posoudit stav lišt po celé jejich délce a odstranit viditelné nečistoty. Pokud to nepřinese zlepšení, znamená to obvykle, že je třeba stěrače vyměnit. Roztřepené a nerovné okraje nepřilnou rovnoměrně k čelnímu sklu a v extrémních případech se mohou stočit pod sebe a odtrhnout zbývající část stěrače od čelního skla.

 

Poškozené stěrače nejsou jen nepříjemností pro řidiče. Podle českého zákona řidič nesmí řídit vozidlo, na němž jsou nečistoty, námraza nebo sníh, které zabraňují výhledu z místa řidiče vpřed, vzad a do stran. Policie může při kontrole zkontrolovat stav vozidla – v případě zjištění neočištěného čelního skla může řidiči uložit pokutu.

 

Péče o stěrače: čeho se vyvarovat?

 

Péče o stěrače vašeho vozu by měla začít pravidelnou kontrolou množství kapaliny do ostřikovačů. Působí jako mazivo, které snižuje tření a usnadňuje odstraňování odolných nečistot, například zaschlého bláta.

 

Péče o stěrače vašeho vozu v zimě znamená především odstraňování ledu z čelního skla. K největšímu poškození stěračů může dojít, když se řidič snaží odtrhnout zamrzlý stěrač od čelního skla. Za těchto podmínek existují dvě řešení:

 

  • přepněte topení vozu na ofuk čelního skla,
  • postříkejte čelní sklo zimní směsí do ostřikovačů, která pomáhá rozpouštět led.

 

Teprve když led přirozeně roztaje a stěrače se „odlepí" od čelního skla, je možné je volně spustit. Zvláště užitečná je zimní směs do ostřikovačů – co nejkvalitnější -, která pomáhá rozmrazit čelní sklo a připravit vůz k jízdě rychleji.

 

Nezapomeňte také zkontrolovat stav stěrače zadního okna. Je pravda, že zadní okno je umístěno v aerodynamickém tunelu, který vzniká během jízdy, takže nepracuje při takovém zatížení jako přední stěrače. Zejména při jízdě v zimě je však zásadní.

 

Důležitou součástí péče o stěrače automobilů – stejně o jako jakýkoli jiný gumový provozní prvek – je vyhýbání se přímému slunečnímu svitu během stání. Sluneční paprsky časem oxidují povrch pryžových prvků, což způsobuje, že dlouho nepoužívané stěrače zteří a ztrácejí své vlastnosti. Proto se vyplatí čas od času stěrače spustit a očistit čelní sklo směsí do ostřikovačů.

 

Pryž se může poškodit také v důsledku intenzivních změn teplot. Při parkování na letním slunci se karoserie a čelní sklo auta zahřívají na teplotu přesahující 50 °C. Pravidelné parkování na přímém slunečním světle ovlivňuje strukturu materiálu, z něhož jsou stěrky vyrobeny. Z tohoto důvodu si řidiči více cení garážovaných vozů a ty si déle udržují svou hodnotu.

 

Pokud si nejste jisti stavem stěračů vašeho vozu, mohou je experti v servisech Premio odborně zkontrolovat a v případě potřeby vám pomohou vybrat správný model pro váš vůz. 

Potřebujete profesionální podporu?

VYHLEDAT SERVISNÍ MÍSTO